Informace pro pedagogy a mladistvé

KDYŽ TVŮJ SPOLUŽÁK ONEMOCNÍ ZHOUBNÝM NÁDOREM

DĚTI A MLADISTVÍ S ONKOLOGICKÝM ONEMOCNĚNÍM MUSÍ VE ŠKOLE ČELIT MNOHA STAROSTEM A OBAVÁM. MOHOU SE NAPŘÍKLAD OBÁVAT ZMĚN VE VZTAHU SE SPOLUŽÁKY NEBO ZVLÁDNUTÍ JEJICH OMEZENÉ FYZICKÉ ZDATNOSTI.

na této stránce

A) Právě jsi se dozvěděl/a, že tvůj/tvoje kamarád/ka je onkologicky nemocný/á. B) Jak se cítí tvůj kamarád v léčbě
C) Jak pomoci v období léčby D) Jak pomoci po návratu do školy

A) Právě jsi se dozvěděl/a, že tvůj/tvoje kamarád/ka je onkologicky nemocný/á.

Moment diagnózy onkologického onemocnění je pro každého v okolí těžký. Tvůj/Tvoje kamarád/ka, jeho/její rodina i přátelé i ty můžete prožívat mnoho různých pocitů.

Časté pocity, které v takové situaci můžeš prožívat:

Pocit viny – Rodina, sourozenci a kamarádi nemocných mohou mít někdy cítit pocit viny. Přemýšlejí, co udělali špatně, že jejich blízký onemocněl takovou nemocí, která skoro vždy vyžaduje dlouhodobou a náročnou léčbu. Můžeš mít také pocity viny, že nemáš jak svého kamaráda ochránit nebo mu pomoci. Pamatuj, že nic z toho, co si myslíš, co říkáš nebo co děláš, nemůže nikomu způsobit onkologické onemocnění.

Samota – Byl jsi zvyklý trávit se svým kamarádem/kamarádkou mnoho času a najednou se cítíš osamocen. Nevíš, jak na celou událost reagovat, jak si o celé situaci s někým promluvit. Pamatuj, že mluvit otevřeně o svých pocitech s blízkými může poskytnout úlevu a že věci mohou mít již brzy lepší perspektivu, než jak se ti zdá nyní.

Zloba, vztek – Zažíváš pocit zloby na to, že se stala taková velká změna nebo že vaše okolí se najednou zajímá hlavně o tvého kamaráda/kamarádku. Možná máš pocity zloby, že nerozumíš přesně tomu, co se děje a nikdo se neptá, jak se cítíš ty. Pamatuj, že rozladění je přirozenou reakcí na změnu, zvláště když nemůžeš tyto změny nijak ovlivnit. Dej sobě i svému okolí nějaký čas. Je rozumné najít nějaké zdravé způsoby, jak pocit zloby nebo frustraci vypustit. Může ti pomoci o svých pocitech s někým promluvit nebo si je napsat. Získej více informací o nemoci svého kamaráda.

Žárlivost – Žárlíš na pozornost, kterou tvůj kamarád/kamarádka od okolí kvůli své nemoci zažívá. Možná máš pocit, že tvé pocity jsou také důležité a že to není fair. Pamatuj, že někdy je v pořádku takové pocity zažívat, i když vlastně rozumíš tomu, proč tvůj kamarád/kamarádka pozornost potřebuje. Tvoje žárlivost neznamená, že nemáš svého kamaráda/kamarádku rád a nezáleží ti na něm/ní.

Strach – Strachuješ se o život svého kamaráda nebo se strachuješ o svůj vlastní život kvůli nakažení. Pamatuj, že onkologická onemocnění nejsou nakažlivá jako chřipka. Onkologické onemocnění (rakovina) není vždy smrtelné onemocnění, naopak více než 80 % dětí se zhoubným nádorem dnes dokážeme vyléčit.

Mohlo by ti pomoci s někým si o svých pocitech promluvit. Nejsou žádné dobré nebo špatné pocity. Pokud zažíváš některé z těchto pocitů, je to normální, prožívá je každý.

B) Jak se cítí tvůj kamarád v léčbě

Bylo mi 13 let. Nikdo mi neřekl, že mám rakovinu. Řekli mi, že mám onkologické onemocnění a já nevěděla, že je to rakovina. Takže jsem si myslela, že mám něco jako chřipku, chvilku si odpočinu od školy a zase bude všechno normální. Teprve později mi došlo, že to nebude tak snadné.

Když mi to došlo, psychicky mi potom bylo na nic a první co mě napadlo, bylo, že umřu. Teprve když jsem si o tom popovídala s doktorkou, která mi řekla, že určitě neumřu, brala jsem vše lépe.
Při léčbě mi hodně chyběli kamarádi. Máma brala léčbu velmi přísně, všechno přísně dodržovala včetně diety. Nedovolila mi ani sníst hranolky.

Nejvíc těžce jsem brala, že se mi kamarádi báli sami ozvat, když jsem se neozvala já, tak se sami neozvali. Když jsme spolu mluvili, báli se na cokoliv zeptat. Asi se báli, že mě urazí nebo mi omylem řeknou něco hnusnýho.

Ida Melmerová, diagnostikováno v 13 letech, léčila do 16 let, zhoubný nádor měkkých tkání

C) Jak pomoci v období léčby

Stačilo by mi, kdyby se mi kamarádi občas sami ozvali nebo navrhli, jestli mě můžou vidět, což nenavrhl ani jeden. Bývala bych ráda, kdyby se zeptali, jak to se mnou je. Kamarádů, kteří se nebáli mě zeptat nebo se mnou vůbec mluvit, bylo opravdu málo.

Ida Melmerová, diagnostikováno v 13 letech, léčila do 16 let, zhoubný nádor měkkých tkání

D) Jak pomoci po návratu do školy

Když jsem se vyléčila, bylo to super, hrozně jsem si to užívala. Když mi po léčbě začali růst zpátky vlasy, kamarádi a lidé kolem se méně báli se mnou mluvit, jenže jsme si nerozuměli. Já jsem řešila úplně jiné věci a jejich problémy mi připadali jako úplná blbost.

Ida Melmerová, diagnostikováno v 13 letech, léčila do 16 let, zhoubný nádor měkkých tkání

Zajímá vás více?

Zeptejte se nás ...

Komentáře (36)

Vlož komentář

Copyright 2014 © Můj nový život



Powered by WP Email Capture